LOADING

Type to search

Share

Během nadcházejícího víkendu se uskuteční již 87. ročník slavného vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans. Zatímco slovenská vlajka se zásluhou Mira Konôpky a stáje ARC Bratislava znovu po dvou letech objeví ve startovní listině, Česká republika nebude mít na okruhu La Sarthe své zastoupení již popáté v řadě. Pojďme se ovšem nyní vrátit do historie a připomenout si případy, kdy do jednoho z trojice nejvýznamnějších motoristických klání zasáhly take naše národní barvy.

1949

Premiérový ročník závodu 24 hodin Le Mans se sice uskutečnil již roku 1923. Naše země do něj ovšem poprvé zasáhla až o 26 let později v roce 1949, kdy se podnik uskutečnil poprvé od skončení druhé světové války. Na startovním roštu se tehdy objevily dva vozy československé výroby Aero Minor Sport 750. Zatímco za volantem prvního vozu se střídali František Suttnar s Ottou Krattnerem, ve druhém stroji nastoupili Francouz Jacques Poch s Ivanem Hodačem. A ostudu československá výprava při svém premiérovém startu na okruhu La Sarthe rozhodně neudělala, ba naopak. Posádce Suttnar-Krattner se totiž podařilo triumfovat ve třídě S 750. Celkově pak byla v cíli klasifikována na 13. místě, přičemž v pořadí podle koeficientu výkonnosti dvojice obsadila dokonce 2. příčku. Neztratili se ovšem ani Poch s Hodačem, kteří obsadili v celkové klasifikaci 16. příčku a v rámci třídy S 750 skončili třetí.

foto: Auto.cz

1950

U jediného triumfu vozu Aero Minor 750 ale nezůstalo. Československá značka totiž dokázala třídu S 750 opanovat také o rok později. Ve voze se startovním číslem 51 ale tentokrát nenastoupil žádný československý závodník, nýbrž nizozemský tandem Maurice Gatsonides-Henk Hoogeven. V absolutním pořadí se posádka umístila na 21. pozici. Jezdecká sestava druhého vozu Aero Minor pak byla ryze francouzská, když se znovu závodu zúčastnil Jacques Poch a po jeho boku se objevil Edmond Mouche. Dvojice ale cíl bohužel nespatřila kvůli potížím s ložiskem kola. Českoslovenští závodníci se ale v Le Mans přeci jen také objevili. Stalo se tak zásluhou Václava Bobka a Jaroslava Netušila, kteří do boje vyrukovali s vozem Škoda 1101 Spyder. Ani jim ale nebylo dopřáno vidět šachovnicový praporek, když jejich účinkování předčasně ukončily po 14 hodinách problémy s motorem.

foto: Lemans.cz

1955

Do slavného závodu pak naše země zasáhla znovu v roce 1955 nechvalně proslulém jedním z nejtragičtějších incidentů v historii motorsportu, ačkoli tentokrát nepřímo. V tomto případě se totiž podniku zúčastnil československý rodák Jaroslav Juhan, který ovšem již roku 1951 emigroval do Guatemaly a rok předtím dosáhl vynikající 4. pozice ve věhlasném mexickém klání Carrera Panamericana. A ani při svém debutu ve Francii se rozhodně neztratil. Juhan hájící barvy Porsche KG totiž společně s Helmutem Glöcklerem obsadili 3. příčku v kategorii S 1.5. a v celkovém hodnocení se pak umístili na 6. příčce, přičemž podle koeficientu výkonnosti skončili ještě o pozici výše.

foto: LAT Photographic

1958

Jaroslav Juhan se pak závodu 24 hodin Le Mans zúčastnil ještě jednou a to v roce 1958. Tentokrát již ovšem nezávodil s vozem Porsche, ale s Ferrari 250 TR francouzské stáje Equipe Los Amigos, kde utvořil posádku s Francoisem Picardem. Druhé Juhanovo představení již ale tak úspěšné jako to první nebylo, když jeho týmový kolega po sedmi hodinách havaroval a vystoupení posádky tak mělo předčasný konec.

1990

Českoslovenští fanoušci poté museli čekat dlouhých 33 let, než mohli ve slavné “čtyřiadvacetihodinovce” opět držet palce domácímu závodníkovi. I tentokrát se ale jednalo o nepřímou československou účast. Na start se totiž postavil další emigrant Tomáš Mezera. Ten již v té době byl naturalizovaným Australanem a pyšnit se mohl mimo jiné triumfem ve slavném závodě Bathurst 1000, kde slavil roku 1988. Mezera nastoupil ve třídě C1 v barvách spojení Teamu Schuppan a Omron Racingu s vozem Porsche TS962, kde v posádce vozu č. 55 doplnil Švédy Ejeho Elgha a Thomase Danielssona. Do cíle trojice dorazila jako 15.

foto: Philippe Moriniere

1995

Česká vlajka se do startovní listiny závodu 24 hodin Le Mans skutečně vrátila až v roce 1995 díky Karlu Dolejšímu. Ten nastoupil ve třídě LMGT2 za stáj Seikel Motorsport, kde se o vůz Porsche 911 GT2 dělil se svým šéfem Peterem Seikelem a s Francouzem Guyem Kusterem. Stejně jako v případě Tomáše Mezery o pět let dříve obsadil Dolejší se svými týmovými kolegy celkové 15. místo, přičemž v LMGT2 dojeli 4.

foto: Philippe Moriniere

2002

Po účasti Karla Dolejšího následovala další sedmiletá odmlka českých barev, kterou ukončil až roku 2002 Tomáš Enge. Tehdejší pilot Formule 3000, který již měl na svém kontě zkušenosti ze třech velkých cen Formule 1, absolvoval první ze svých devítí francouzských dobrodružství ve voze Ferrari 550-GTS Maranello stáje Prodrive po boku Rickarda Rydella s Alainem Menuem. Premiérový start na okruhu La Sarthe se pro libereckého rodáka zprvu vyvíjel velice dobře, když po vítězné kvalifikaci dominovala posádka kategorii GTS i v závodě. V brzkých nedělních ranních hodinách se ale česko-švýcarsko-švédské trio z tohoto snu o vítězství probudilo, když je ze závodu vyřadila prasklá olejová hadice.

2003

V roce 2002 si Tomáš Enge vybral velkou porci smůly, když jej kromě ztráty prvenství na La Sarthe potkala další rána na konci sezony v podobě pozitivního dopingového testu a ztráty titulu šampiona Formule 3000. Návrat do Le Mans v roce 2003 mu ale za všechny tyto strasti poskytl velkou satisfakci. Český závodník totiž tentokrát dokázal s francouzskou tratí srovnat účty a po suverénním výkonu již tentokrát ve třídě GTS zvítězil. Tomáš se znovu představil ve voze Ferrari 550-GTS Maranello stáje Prodrive, kde se tentokrát střídal s Peterem Koxem a Jamiem Davisem. V celkovém hodnocení trojici připadlo 10. místo.

foto: Jon Tingle/LAT Photographic

2004

I v roce 2004 nastoupil Tomáš Enge do Le Mans v barvách stejného týmu a se stejným vozem jako v uplynulých letech. Jeho týmovým kolegou zůstal i nyní Peter Kox, Jamieho Davise ale nahradil Alain Menu, po jehož boku Enge závodil již při svém debutu. Také tento ročník začal pro posádku č.66 opravdu nadějně, když si již potřetí v řadě vyjela v kategorii GTS pole position. Dobře měla trojice rozjetý také závod, kde ještě v polovině ve své třídě vedla. Enge se svými týmovými kolegy se ale nakonec museli sklonit před posádkami Corvette Racing (Oliver Gavin-Jan Magnussen-Olivier Beretta, Ron Fellows-Max Papis-Johnny O´Connell) s druhým vozem stáje Prodrive (Darren Turner-Colin McRae-Rickard Rydell) a namísto obhajoby triumfu obsadili “pouze” 4. místo.

2005

Po třech startech s Ferrari se Tomáš Enge představil roku 2005 v Le Mans v barvách Aston Martin Racingu. Jeho týmovým kolegou byl opět Peter Kox a vůz s českým závodníkem nyní sdílel I Pedro Lamy. Již tradičně byla Engeho posádka nejrychlejší v kvalifikaci a zajistila si tak pole position v rámci třídy GT1, která od roku 2005 nahradila kategorii GTS. V samotném závodě ale již poněkolikáté libereckému rodákovi nepřálo štěstí a ačkoli trojice strávila celkem 18 hodin v čele, dvě hodiny před koncem nakonec kvůli technickým problémům odstoupila. Enge tak v tomto roce nedokončil ani jeden z dvojice významných závodů, které absolvoval, když si krátce před startem v La Sarthe připsal odstoupení i v Indy 500.

foto: Jeff Bloxham/LAT Photographic

2006

Roku 2006 se poprvé od roku 1950 objevily ve startovní listině hned dvě česká jména. Kromě Tomáše Engeho, s nímž tentokrát u Aston Martin Racingu utvořili posádku Darren Turner a Andrea Piccini, se totiž se svým vlastním týmem Convers MenX poprvé zúčastnil slavného závodu také Robert Pergl. Závodící pražský právník se ve voze Ferrari 550-GTS Maranello představil společně s Alexejem Vasiljevem a také s bývalým parťákem Engeho Peterem Koxem. Série vítězných kvalifikací Tomáše Engeho nebyla narušena ani v tomto roce a posádka startující stylově s číslem 007 si opět v GT1 zajistila start z čelní pozice. Ani tentokrát se ale libereckému závodníkovi nepodařilo svou sbírku úspěchů rozšířit o druhé vítězství, když se formace musela hned v úvodu vypořádat s poškozením vany motoru, po které spadla až na chvost. Nakonec se ale Aston Martin DBR09 dokázal vrátit zpátky a mezi “gétéjedničkami” projel cílem jako druhý, zatímco celkově obsadili 6. místo. Posádce Roberta Pergla se naneštěstí při svém debutu do cíle dojet nepodařilo, neboť jej zastavily technické problémy.

foto: Sutton Images

2007

Zatímco v předešlém ročníku se po 56 letech objevili v Le Mans dva čeští jezdci, v sezoně 2007 měla Česká republika na La Sarthe hned rekordní pětičlenné zastoupení a to dokonce ve třech kategoriích včetně elitní LMP1. K Tomáši Engemu a Robertu Perglovi se totiž tentokrát přidali Tomáš Kostka, Jaroslav Janiš a Jan Charouz. Zatímco první jmenovaný nastoupil stejně jako Enge s Perglem ve třídě GT1 a to navíc v posádce s jezdcem týmu Convers MenX, Janiš se představil v GT2 u týmu Spyker Squadron a Charouz pak účinkoval v elitní kategorii LMP1. Zde se navíc představil v týmu svého otce Antonína Charouz Racing System, který se slavného závodu zúčastnil vůbec poprvé. Zatímco Charouz obsadil společně s Alexem Yoongem a Stefanem Mückem celkovou 8. příčku, jezdec Aston Martinu Tomáš Enge pak skončil se svými spolujezdci Peterem Koxem a Johnnym Herbertem 9. a zároveň 4. v GT1. Do cíle už tentokrát dorazil také MenX Convers Racing, když Robert Pergl, Tomáš Kostka a Alexej Vasiljev skončili 8. v GT1 a 14. v celkovém pořadí. Posádka Jaroslav Janiš, Mike Hezemans a Jonny Kane závod bohužel nedokončili.

2008

Oproti pětici účastníků v roce 2007 se v sezoně 2008 opět ve Francii představili “jen” dva Češi, zato však oba v elitní LMP1 a v barvách českého týmu. Vedle Jana Charouze si totiž po šesti startech s “gétéčky” odbyl v královské třídě debut také Tomáš Enge. České duo doplnil v barvách spojení Charouz Racing System Aston Martin Racing Stefan Mücke. V cíli se posádka objevila na celkovém 9. místě. Na této příčce se jezdci dokázali umístit i navzdory výletů Jana Charouze z trati, která trojici odsunula až na 48. místo. Kromě Engeho, Charouze a Mückeho ovšem Antonín Charouz vyrukoval ve spolupráci s týmem Cytosport do tohoto ročníku ještě s jednou posádkou, kterou dali dohromady Greg Pikett, Klaus Graff a Jan Lammers. Druhé Charouzovo “želízko v ohni” ale do cíle nezavítalo.

2009

Trio Jan Charouz, Tomáš Enge a Stefan Mücke společně nastoupilo do závodu 24 hodin Le Mans také v roce 2009 a tentokrát se jim dařilo ještě vice. Do cíle totiž dojela posádka Charouz Racing Systemu a Aston Martinu nesoucí v tomto roce název AMR Eastern Europe na vynikajícím 4. Místě. “Bramborovou” medaili dokázali vybojovat i přes skutečnost, že se během závodu museli poprat s defektem pneumatiky. Po dvouleté pauze se do Le Mans vrátil také Jarek Janiš. Ten opět závodil za tým Spyker, kde doplnil Nizozemce Jeroena Bleekemolena s Tomem Coronelem. Zatímco při své premiéře v roce 2007 nebylo Janišovi dopřáno šachovnicový praporek spatřit, v tomto roce již pocit dokončení legendárního klání zažil i on, když skončil 25. celkově a 5. v GT2.

2010

V roce 2010 již se sice stáj Antonína Charouze v kategorii LMP1 neobjevila, i přesto se ale Jan Charouz s Tomášem Engem objevili na startu znovu a navíc se oba mohli radovat z pódiových úspěchů. Zatímco Charouzovi se v barvách OAK Racingu podařilo společně s Matthieuem Lahayem a Guillaumem Moreauem vybojovat 2. pozici mezi prototypy LMP2 a 7. příčku absolutně, lemanský návrat Tomáše Engeho do GT vozu skončil 3. příčkou v LMGT1 a 22. místem celkově. Engeho posádce, kde spolu s českým jezdcem závodili Christoffer Nygaard a také “starý známý” Peter Kox, se ale ještě lépe vydařila kvalifikace, kterou opanovala. V závodě jim ale cestu za vítězstvím zkomplikovaly potíže s prasklou poloosou.

foto: Jeff Bloxham/LAT Photographic

2011

V 79. ročníku 24 hodin Le Mans chyběl poprvé po devíti letech na startu Tomáš Enge. Česká vlajka ovšem ze startovní listiny závodu nevymizela, neboť za OAK Racing nastoupil znovu v kategorii LMP2 Jan Charouz. Jeho týmovými kolegy tentokrát byli Nicolas De Crem s expilotem Formule 1 Šindžim Nakanem. Stupně vítězů z předešlého ročníku ale tehdejší pilot Světové série Formule Renault 3.5 zopakovat nedokázal. Posádka totiž v cíli obsadila 5. místo v LMP2 a zároveň 14. celkově. Vůz č. 49 navíc dokončil závod se závadou poloosy.

2012

Po dvou letech s OAK Racingem hájil tentokrát Jan Charouz barvy britského týmu ADR-Delta a to společně s Torem Gravesem a Johnem Martinem. V tomto případě z toho byla 13. pozice v celkovém hodnocení a 6. místo v klasifikaci LMP2.

2013

V roce 2013 se v Le Mans znovu objevil tým startující pod českou licencí – Lotus. Stáj, která byla poháněna motory Praga a za jejímž zrodem stál mimo jiné i Antonín Charouz, nastoupila se dvěma prototypy kategorie LMP2. Ani jeden z vozů ale šachovnicový praporek nespatřil. Zatímco posádku Jan Charouz-Thomas Holzer-Dominik Kraihamer zradila převodovka, trio Kevin Weeda-James Rossiter-Christophe Bouchut bylo zastaveno problémy s elektrikou.

foto: Alastair Staley/LAT Photographic

2014

Naposledy zasáhl český jezdec do závodu 24 hodin Le Mans v roce 2014. Znovu jím byl Jan Charouz, který tentokrát hájil společně s Vincentem Capillairem a současnou hvězdou DTM Reném Rastem barvy týmu Sébastiena Loeba. Posádce stáje rallyové legendy uteklo pódium LMP2 jen o vlásek, když skončila na 4. místě. V celkovém hodnocení dojel Charouz se svými parťáky 8.

foto: Sam Bloxham/LAT
Tags:

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *