S Bauerem to zase bude boj, uvědomuje si Provazník před letošním Supermotem. Chce zúročit zkušenosti z mistrovství světa

Se svým loňským soupeřem Rudim Bauerem očekává další velmi těsnou bitvu, deváté místo z nedávného podniku mistrovství světa v Bulharsku mu přidává na pohodě a věří, že i původní odpůrci závodu v Moravském Krumlově se nakonec stanou jeho příznivci. To vše prozradil Erik Provazník v našem rozhovoru před letošním ročníkem podniku Supermoto, kde bude opět patřit k největším favoritům třídy S1.

Je před vámi další vystoupení v podniku Supermoto. Letos se podruhé jede v Moravském Krumlově. Jak se těšíte?

Těším se moc. Je to vždy nádherná show a nádherný závod. Jsme maximálně připraveni a doufáme, že to všichni závodníci odjedou ve zdraví a v plné síle.

Do Moravského Krumlova přijíždíte povzbuzen dobrým výsledkem z minulého víkendu. Při podniku mistrovství světa v bulharském Plevenu jste si totiž připsal své první umístění v nejlepší desítce mezi elitou. Superfinálový závod jste dokončil jako devátý. Předpokládám, že něco takového vám přidává na pohodě i před tímto víkendem…

Je to tak. Takový výsledek nebyl zadarmo. Byl to velmi těžký závod. Bylo 42 stupňů ve stínu a na slunci bylo určitě více jak 55. Pro všechny jezdce to bylo náročné. Teď si budu užívat české klima, kde je 24 stupňů ve stínu. Doufám, že při této teplotě to zvládnu levou zadní.

Letos jedu celé mistrovství světa poprvé v životě. Něco takového je možné hlavně díky italskému týmu L30 Factory TM Racing, který mi pomáhá připravovat motorky a veškeré zázemí. Bez nich bych celý šampionát odjet nemohl.

Co vám účast v celém mistrovství světa dává? Cítíte například, že jste v něčem lepší jezdec než třeba v lednu?

Určitě. Tempo v mistrovství světa je rychlé, doslova zběsilé. Člověk potřebuje odjet 4-5 závodů nebo dokonce celou sezonu, aby se přizpůsobil tempu, podvozku, motorkám a veškerým věcem, které se zde odehrávají.  Určitě mi to tedy něco přidalo. Je nádherné zde být a svádět boje s jezdci, kteří jedou na stejné úrovni jako já. Když si jedu zazávodit na mistrovství světa, je tam vždy takových sedm jezdců, se kterými bojuji. Člověk nikdy neví, jestli z toho bude osmé místo nebo třeba patnácté. Na těchto pozicích se zkrátka pohybuji. Vyrovnanost jezdců se zde pohybuje v desetinách.

Loni jste na Supermotu skončil jen těsně druhý za Rudim Bauerem, se kterým jste ve všech třech rozjížďkách sváděl těsný souboj. Řekl bych tedy, že souboje v mistrovství světa byly na něco takového velmi dobrou přípravou…

Přesně tak. Udělali jsme maximum, abychom se na souboje s Rudim připravili. On ale také neztratil nic ze své rychlosti. Jel s námi rakouský šampionát a dokázal vyhrát. Porazil i Milana Sitnianského a Andrease Buschbergera. Rychlost má a když se kousne, tak to v něm je. Na rovinu si tedy od toho vůbec nic neslibuji. Udělali jsme ovšem maximum pro to, abychom Rudiho porazili. Buďto to vyjde nebo ne. Pak už možná bude rozhodovat i štěstí.

Supermoto v Moravském Krumlově je velmi specifický podnik. Musíte zde jezdit přes dlažební kostky, retardéry, na náměstí je i skok. Dokázal byste ho přirovnat například k některému ze závodů mistrovství světa?

Před pěti nebo šesti lety jsem závodil v italském Sestriere. Jelo se ve 2 000 metrech nad mořem a tamní trať byla velmi podobná městskému závodu. Jelo se mezi garážemi nebo patníky. Nějakým způsobem sice trať byla zabezpečená, rozumní jezdci ale tady dokážou přepnout a jet tak na 80 %. Kariéra je totiž většinou běh na dlouhou trať a to riziko nestojí za to, abyste zazářili v jednom závodě.

Věřím tomu, že s Rudim letos opět budeme hodně bojovat. Oba jsme ale dost vyježdění a věřím, že když jeden z nás uslyší motorku vedle sebe a pochopí, že jeho soupeř jde před něj, tak si neuděláme žádnou čuňačinu, která by mohla mít třeba i fatální následek.

Jak už jste zmínil, letos jezdíte s novou technikou. Yamahu jste vyměnil za stroj připravený ve spolupráci s TM Racing. Je to pro vás velká změna?

Ano. Má jiné off-sety, jinou převodovku, i motor je úplně jiný. Konečně jsem dostal nářadí, které jsem si vysnil. Začátky byly úplně úžasné. Motorka totiž snesla daleko více, než jsme byli zvyklí. I podvozek je lépe nastavený. Na druhou stranu ale na velkých závodech mají všichni kvalitní nářadí. Na velkých podnicích to proto není žádná výhoda.

V Moravském Krumlově se loni závodilo vůbec poprvé. Předtím se podnik konal v Hrušovanech nad Jevišovkou. Byla to pro vás velká změna?

Byla obrovská. Trať byla jiná, i atmosféra na závodech na mě působila malinko jinak. Hrušovany už pro mě byly tak trochu rutina. Už jsem tam znal každý přechod, každou čáru, každou zatáčku i každý obrubník. Krumlov byla tedy samozřejmě změna. Šli jsme tak trochu do nejistoty, jak to tam bude vypadat a jak tam bude fungovat motorka. Řekl bych ale, že jsme tam obstáli velmi dobře.

Letos už víme, na co se zhruba připravit a jak bude trať dimenzována. Těším se úplně stejně a je možné, že až v Krumlově pojedeme potřetí nebo počtvrté, tak k němu získám úplně stejnou citovou vazbu jako k Hrušovanům. Hrušovany pro mě byly tradicí. Když se řeklo Hrušovany, bylo to obrovské. Lidé si to často stále pletou. Ptají se mě „Eriku, jedeš letos ty Hrušovany?“ Já jim na to říkám „jo, jedu ale je to v Krumlově“ (směje se).

Tomáš Ševčík nedávno prozradil, že se před letošním ročníkem organizátoři dohodli s Moravským Krumlovem na čtyřletém pořádání závodu…

To jsem jenom rád. Myslím si, že i místní si na nás zvyknou. Jak už to tak bývá, každá akce má řekněme devět příznivců a jednoho odpůrce. Když jsme loni přijeli do Krumlova, šla kolem nějaká paní a nadávala, co tady budeme dělat. Nelíbilo se jí, že budeme dělat hluk a tak dále. Nikdy se ale nezavděčíte všem. I s touto paní jsem se nakonec pustil do debaty a říkám „podívejte, je léto, lidé se chtějí bavit, navíc jsme krátce po Covidu, je třeba vše vrátit do pořádku…“

Věřím tomu, že až se pojede v Moravském Krumlově počtvrté, tak i ti původní odpůrci si na to zvyknou a třeba začnou mít Supermoto i rádi.

Kam byste Moravský Krumlov zařadil na svém žebříčku nejtěžších závodů? Bavili jsme se o vaší zkušenosti s italským Sestriere. Zařadil byste Moravský Krumlov například hned na druhé místo za tento podnik?

Určitě. Řekl bych, že všechny městské závody jsou vždy nebezpečnější. I když je trať zabezpečená, vždy tu máte nějaké předměty, které se vám neuhnou. Riziko je tu vždy větší. Trať v Krumlově je sice krásná, samozřejmě ale má i své pastičky.

Foto: Supermoto