Mareček bude také letos pokračovat v Carbonia Cupu. Ve hře je ale i ESET Cup nebo X-Bow Battle

Pilot stáje RTR Projects Jan Mareček s námi pohovořil o nedávno skončeném testování stáje ve španělském Jerezu nebo i o plánech na letošní sezonu. S vozem KTM X-Bow RR ho znovu uvidíme v seriálu Carbonia Cup. Existuje ale i možnost, že se představí také v ESET Cupu s vozy specifikace GT4 a GTX nebo i v šampionátu X-Bow Battle.

V loňském roce jsme vás mohli s vozem KTM X-Bow RR vídat v seriálu Carbonia Cup. Celkově jste skončil ve skupině C na třetí příčce a hodnocení C5 pro vozy KTM X-Bow jste dokonce vyhrál. Jak jste byl tedy s loňskou sezonou spokojen?

Nejel jsem všechny závody, takže tím se moje šance ve skupině C v podstatě zúžily a už v půlce sezony jsem věděl, že nemůžu vyhrát ročník. I přesto se to ale povedlo na celkové třetí místo, ve druhé polovině sezony jsem nasbíral hodně bodů. Za mě to byla dobrá sezona, jsem rád, že se odjelo, co se odjelo. I po jezdecké stránce jsem spokojen s tím, jak se mi dařilo. Na některých okruzích to bylo moc hezké.

Nedávno jste s týmem RTR Projects testoval ve voze KTM X-Bow RR v Jerezu. Jak jste byl s výsledky testu spokojen?

Bylo to pěkné. Krásné počasí, auto fungovalo v optimálních teplotách 18 až 20 stupňů. Na to, že to byl pro všechny první letošní den na okruhu, tak si myslím, že se dařilo všem. První den jsem se seznamoval s okruhem, protože jsem tam nikdy předtím nebyl. To místo je moc fajn, okruh je podle mě velmi dobře učitelný.

První den byl pro mě hodně náročný fyzicky. Najezdil jsem dost kilometrů a večer to bylo znát. Druhý den ale přišla změna a z hlediska zajetých časů jsem v podstatě doháněl některé kolegy v GTX. Jezdil jsem i rychleji než kluci s GT4. Asi tři kola jsem jel o šest desetin sekundy rychleji než oni a na můj čas se za celý den nedostali, i když jezdí oba výborně. Z tohoto pohledu jsem velice spokojen.

Pak jsme porovnávali časy s Erikem Janišem a Tomášem Engem. Například Erik Janiš zajížděl v mém autě o devět desetin sekundy rychlejší časy než já. To, že se na okruhu, který jsem nikdy neviděl, dokážu pohybovat do jedné sekundy za ním, je pro mě obrovský úspěch. Jsem moc spokojen. Příprava pro mě byla hodně přínosná, i díky Erikovi a Tomášovi. Když porovnám časy jednotlivých vozů a rozdíly nás amatérů proti profesionálním jezdcům Erikovi a Tomášovi, dařilo se mi tento rozdíl snižovat nejvíce. Jsem spokojen. Nebylo to jen o tom probudit se po zimě jezdecky. V některých oblastech cítím zlepšení.

Při testech v Jerezu nasadilo RTR Projects vozy KTM X-Bow ve specifikacích RR, GT4 a GTX. Foto: RTR Projects

Půjde vaše auto do letošní sezony s nějakými vylepšeními?

Ne, auto je nastavené naprosto totožně jako loni. V zásadě už před pár lety došlo vývojově někam, kdy už jakékoli další novinky ani nedávají smysl. Dříve se jezdil evropský X-Bow Battle, kde se s každým ročníkem posouvala dopředu všechna auta. Tento cupový seriál je ale aktuálně přerušen, tak není proti komu posouvat. Všechny tři vozy RR, které tým má, jsou vyladěny dobře. Ten můj je možná i o chloupek slabší než ostatní, má ale zase nejlepší podvozek ze všech. Mám to auto velmi rád. Je to sice nejstarší vůz, který v týmu je, ale dokáže překvapovat.

Můžete zavzpomínat na své závodnické začátky a přiblížit čtenářům, jak jste se dostal k závodění?

Já vlastně ani závodit nechtěl. Jen jsem si před jedenácti nebo dvanácti lety koupil Nissan GTR a říkal jsem si, že by bylo dobré s ním jezdit na okruhu. Párkrát jsem byl na okruhu s nějakým klubem sportovních aut. Jeden můj kamarád mi řekl, abych přijel na Slovakiaring, že prý se tam koná něco podobného, ale jen pod jiným organizátorem. Já jsem tam přijel a kamarád povídá, že už mi vše zařídil. Pak jsem ale viděl spoustu polozávodních nebo závodních aut. A on na mě, že prý mi zapomněl říct, že jsou to amatérské závody. Tak říkám, dobře, zkusíme to, snad to nerozbiju.

Jel jsem nějakou B kategorii v civilech s vozem, který byl bez úprav. Proti mně jela Porsche, BMW M3, Corvetty a tak dále. Z pohledu totálního amatéra se mi podařilo zajet docela pěkné výsledky. Byl jsem i na bedně a říkal jsem si, že jet proti soupeřům není zas tak špatné. Je to motivační prvek a je to větší adrenalin. Od té doby jsem začal závodit, to byl ten zlom.

A jak jste se dostal k RTR Projects a vozům KTM?

Závodil jsem s Nissanem, který jsem upravil do takového polozávodního auta. To je ale samozřejmě nákladné. Zároveň to ale bylo těžké auto, se kterým jsem se snažil poprat. Vždycky, když zrychlíte, tak do toho sypete zase další peníze. To je takový nekonečný příběh, kterým si musíte projít, než přijdete na to, že je lepší vzít si rovnou závodní auto. Čtyři roky jsem jezdil s Nissanem, pak jsem zkoušel i BMW M3 nebo Formuli Gloria.

Přemýšlel jsem, s čím by se dalo jezdit dál. Chtěl jsem něco rychlého, ale zároveň finančně zvládnutelného. Také jsem chtěl, aby bylo auto dobře vyladěné a aby to nebylo tak, že někdo bude vymýšlet podobně jako já dvacet úprav za rok a pak bude zase všechno jinak. Chtěl jsem zkrátka více jezdit a méně se starat o auto. Padla volba na KTM. Tehdy to ještě nebylo s RTR Projects. S mým současným autem tehdy jezdil Pavel Heiník. Závodil v X-Bow Battle a já ho oslovil, že bych to chtěl zkusit a začali jsme jezdit s jeho autem. Začal mě tedy učit a získal jsem u něj základy. Byla to dobrá škola, protože to měl hodně v ruce.

Jezdil jsem s ním dvě sezony. Pak opustil KTM, co se aut týče a zastoupení na servis, díly, auta a tak dále přeprodal týmu RTR Projects. S Tomášem Minibergerem jsme se znali už od dob Carbonia Cupu. Chtěl jsem s tím autem jezdit dál, takže to bylo nasnadě. V úvozovkách jsem byl prodán i s tím autem. Šel jsem do stáje, kde bylo více aut, širší zázemí a vůle posunout KTM dále, například s GT4 a GTX. Teď začínáme čtvrtou sezonu.

Jak jste řekl, tým RTR Projects má ve svém vozovém parku i vozy X-Bow ve specifikacích GT4 a GTX. Lákalo by vás zazávodit si i s těmito auty?

Určitě. V GT4 už jsem jel několikrát. Testoval jsem s ním jeden den v Mostě, na Slovakiaringu a potom jeden den předloni v Barceloně. To auto tedy znám. Řeknu ale upřímně, že více emocí cítím z otevřeného X- Bow RR. Tehdy jsem tedy nechtěl udělat změnu. Auta jsou srovnatelná v tom, co zvládnou zajet. GT4 je samozřejmě profesionálnější záležitost. Má sekvenci, ABS a evolučně je bez debaty o jednu generaci dále. Já ale jezdím kvůli svým emocím více než kvůli výsledku. A RR mi dává hodně. Je to otevřené auto, zároveň hodně ovladatelné a i když nemá ABS a tak dále, tak je na něm odvedený kus práce.

GTX je něco, co se mi moc líbí. Plánuji se v tom v příštích týdnech svézt někde tady v Česku a nevylučuji, že si v tom i zazávodím.

Bavíte se už o možnosti závodění v GTX i s týmem?

Diskutujeme o tom. Základem je sednout si do toho a říct, že s tím chci závodit. To auto bude řiditelné, takže v tom nevidím žádný velký problém. Spíše je to o nějakém respektu k tomu, že auto stojí dost peněz. Když závodíte s RR, tak to není zadarmo, ale počítáte s tím, že když někde nabouráte, tak to dokážete zaplatit. V případě GTX je to velmi drahá věc, to auto stojí řádově šest milionů korun. Jakákoli bouračka finančně bolí a může vám zničit sezonu, kterou máte nějak naplánovanou.

Na druhou stranu s tím ale na začátku jedete pomaleji a učíte se. Když se ale dostanete na úroveň, že zajíždíte časy, kdy jste schopni jet s nějakou skupinou a máte šanci se umístit, tak musíte jít závodit s tím, že můžete nabourat. Nikdo to nechce, ale jinak jedete o sekundu pomaleji, než ti, co si to připustí.

Odskočit si z vozu specifikace RR do GTX by Jana Marečka lákalo. Foto: RTR Projects

S KTM X-Bow RR budete letos opět pokračovat v Carbonia Cupu?

Ano, Carboniacup letos pojedu a pevně věřím, ve velkou obsazenost skupiny C. V týmu diskutujeme i možné starty s GT4 a především s GTX. To je ale závislé i na dalších jezdcích, na poskládání konkrétního seriálu, kategorie a na preferencích jezdců v týmu. Myslím si ale,že start například v ESET Cupu , případně v X-Bow Battle, pokud bude obnoven, nelze rozhodně vyloučit.  

Úvodní foto: Jan Mareček via Instagram