Sebring 1970: Mario Andretti vs. Steve McQueen

Z tlampačů na letištním okruhu Sebring se dokola ozývalo jedno jméno – Steve McQueen. Hollywoodská hvězda startovala v dvanáctihodinové vytrvalosti s vlastním Porsche 908/02, ale většinu času oddřel kolega Peter Revson a Mario Andretti s Ferrari se navzdory vyčerpanosti rozhodl, že McQueenovi radost překazí. Povedlo se a Andretti dodnes považuje vítězství v 12h v Sebringu roku 1970 za jeden ze svých nejlepších závodů.

Ferrari postavilo flotilu modelů 512/S s pětilitrovými dvanáctiválci, které měly čelit ikonickým vozům Porsche 917. V Daytoně se musela jezdecká elita ve službách Commendatoreho smířit s prohrou a závod od soboty do neděle vyhráli Pedro Rodriguez, Leo Kinnunen a Brian Redman s Porsche 917.

V Sebringu zajel Andretti s Ferrari 512/S podobně jako v Daytoně nejrychlejší kvalifikační kolo a startoval z pole-position. S Arturem Merzariem v Sebringu dominovali a po téměř jedenácti hodinách drželi masivní třináctikolový náskok – pak se jim rozpadla převodovka.

Mario Andretti svá auta nikdy nešetřil a jeho maximální nasazení od startu až do cíle mnohdy vyústilo v nezvratnou únavu materiálu. Nejinak tomu bylo v případě Sebringu. Unavený a zklamaný Andretti byl téměř na odchodu, když k němu přistoupil manažer Ferrari Mauro Forghieri a posadil ho do zbývající pětsetdvanáctky, která patřila dvojici Nino Vaccarella-Ignazio Giunti.

Mezitím se do čela posunulo Porsche 917 Pedra Rodrigueze a Lea Kinnunena. Za nimi kroužilo Porsche 908 Spyder s třílitrovým motorem převážně v rukou Petera Revsona. Steve McQueen totiž týden před závodem spadl z motorky a se sádrou na noze stěží vydržel závodní tempo. Každopádně další spanilé vítězství značky Porsche bylo hodinu před koncem na dosah.

„To auto bylo na třetí pozici a věděl jsem, že má velký kokpit,“ vzpomíná Mario Andretti v knize od Gordona Kirbyho Driving Passion. „Jenže ten chlap v tlampačích pořád mluvil o McQueenovi a jak vyhraje závod. Pořád mluvil jen o McQueenovi a o chudákovi Peteru Revsonovi, který jel na limitu a McQueen byl daleko za jeho tempem, nepadlo ani slovo.“

Andretti usedl do zbývajícího pojízdného Ferrari 512/S hodinu před koncem. Věděl, že Rodrigueze s Kinnunenem už nedožene, cílem byla posádka na druhém místě. „Jel jsem jako posedlý. Musel jsem splnit misi. Jezdil jsem o pět až šest vteřin rychlejší časy než Vaccarella a přitom jsem v té jejich velké sedačce lítal ze strany na stranu a skoro nedosáhl na pedály,“ pokračoval Andretti.

Mario Andretti svou misi splnil a Revsona ve zbývající hodině závodu předjel. Navíc Rodriguez kvůli poruše odstoupil a Andretti vyhrál. Dodnes považuje tento triumf za jeden ze svých nejlepších. Steve McQueen (který navzdory zlomené noze zkrátka chtěl závodit) a Peter Revson se museli spokojit s celkovým druhým místem. Vítězství ve skupině sportovních prototypů do tří litrů bylo spíše slabou náplastí.

O mnoho let později vzpomínal Andretti na tento závod s britským novinářem Nigelem Roebuckem a na závěr prohlásil: „Když jsem dojel do cíle, McQueen mi ukázal ty své prsty – tak jako to na někoho udělal ve filmu Le Mans. Vím, byl naštvaný, ale na tohle nikdy nezapomenu.“

Slavné gesto zdviženého ukazováčku a prostředníčku má na Britských ostrovech totožných význam jako mezinárodní zdvižený prostředníček. Dva zdvižené prsty a dlaň směrem od těla je naopak znak vítězství.

DAYTONA BEACH, 1967: Mario Andretti

Steve McQueen a Siegfried Rauch, natáčení filmu Le Mans