Na „céčku“ jsem to málem zahodil, popisuje Salač cestu k domácímu bronzu. Do konce roku chce poprvé vyhrát

„Málem jsem zkolaboval.“ Pro bronzového jezdce třídy Moto2 Filipa Salače byla Velká cena České republiky v Brně velmi vyčerpávající, jednoznačně ji ale vnímá jako největší zážitek svého života. Cítí, že do konce letošního roku může vyhrát svůj první závod, do MotoGP ale nechvátá. To vše prozradil na tiskové konferenci po brněnském závodě, kterou vám přinášíme v plném znění.

Filipe, start se nepovedl, ale pak se ti podařilo nastartovat skvělé a zběsilé tempo. Potřeboval jste se v ten moment chvilku zmáčknout?

Bylo to hrozně těžké. Neměl jsem úplně nejlepší start. Čekal jsem, že motorka pojede trochu lépe, ale v tom vedru to prostě nešlo. Musel jsem čekat, než udělají chybu oni, abych se přes ně dostal. Pak jsem zatáhl, chytil jsem první skupinku. Chtěl jsem na ně zaútočit, ale trochu jsem odvařil pneumatiky, protože jsem jel o dost rychlejší tempo než oni. Když se mi dvě kola před koncem vzdálili, tak jsem to na „céčku“ málem zahodil. To byl moment, kdy jsem si řekl, „hele třetí místo ber, jenom udrž za sebou Agiuse.“

Jsem spokojený. Je to můj nejlepší výsledek v kariéře. Třetí místo sice není druhé, ale to, co za tím stálo, tím, jak to pro mě byl náročný víkend, nejenom kvůli vám médiím, kteří jste na mě tlačili a brali jste mi čas se soustředit, ale i kvůli těm věcem kolem. Grand Prix České republiky není jednoduchá, je to něco speciálního. To, že jsem se dokázal soustředit a probojovat se zpátky na pódiové umístění, to jenom ukázalo, jak jsem silný člověk. Takže neskutečné.

Co pro tebe tento výsledek znamená? Jak si toho celkově vážíš?

Je to nejlepší den v životě. Asi si ještě moc neuvědomuji, co jsem dokázal. Jestli se nepletu, tak jsem první Čech ve střední kubatuře, který tady stojí na pódiu. Vždycky se nás Čechů trošičku držela ta česká smůla, kdy jsme sem přijeli a buďto jsme spadli nebo byl nějaký technický problém nebo to nevyšlo. Já jsem ale překonal i tohle. Byl jsem silnější než smůla, smůla se mě nechytla. Hrozně moc to pro mě znamená.

Znamená pro tebe hodně i to, že už je to několikátý závod v řadě, který jsi zajel dobře a že dál držíš skvělou formu posledních týdnů?

Jo, určitě. Jde to dopředu. Člověk se pořád posouvá dopředu, každý den. Ať už nahoru nebo dolů. My jdeme směrem nahoru a vím, že jednou se to zastaví. Dojdeme do nějakého bodu, kdy už to nahoru nepůjde. Nad tím ale já přemýšlet nechci. Já chci žít teď. Je to jako sen, ze kterého se nechci vzbudit. Dvě pódia po sobě poprvé v kariéře. Nevím, jestli někdo z Čechů to dokázal. Možná Lukáš Pešek. Jsem na sebe pyšný. Neskutečné.

Jaký je cíl do zbytku sezony? Dostat se na první místo a být ten, který dokáže vyhrát závod?

Jsem konstantní, celý víkend v TOP 3. Assen je trať, kterou mám rád, pak tam jsou další závody, co mám rád. Věřím, že s týmem si sedneme ještě lépe, najdeme i nějaké nastavení. Například González je ve svém týmu už tři roky, ti už nějakého limitu dosáhli. My se budeme pořád posouvat. Jsem rád, těším se na to. Cílem bude určitě letos vyhrát. Je to reálné a vidím to na dosah. Nebylo to daleko minule ani dneska, příště uvidíme.

Co byla nejsilnější emoce? Průjezd cílem nebo setkání s týmem? Nebo pódium? Céčko?

Popravdě, já jsem byl tak vyřízený, když jsem je musel dohnat…Bylo šílené horko. Jak jsem ještě jel celý závod za nimi ve slipstreamu, tak se motorka přehřívala a blikala na mě červeně. Dejme tomu, že jsem měl spálené ruce. Bylo fakt neskutečné horko. Chci říct, že na „céčku“ jsem pomalu zkolaboval. Já jsem samozřejmě chtěl jít za fanoušky, také se mi chtělo hodně čůrat, takže jsem hned běžel do toi toiky, protože jsem hodně pil před závodem. Pak jediné, co jsem chtěl, bylo, aby mě polili studenou vodou. Jinak bych to nedal ani do toho parc fermé.

Neskutečný zážitek. Tolik českých vlajek, tolik dvanáctek (Salačovo startovní číslo – pozn. red.). Nikdy jsem nezažil něco takového a věřím, že to nebylo naposled. Získal jsem si za celý víkend spoustu fanoušků.

Stačili jste si něco říct s Karlem Vejmelkou? Reprezentační hokejový brankář, odmával cíl.

Ne, vůbec. Popravdě jsem ani nevnímal, s kým jsem si podal ruku na „céčku“. Já jsem byl plný adrenalinu. Potřebuji se svléknout a dát si studenou vanu, jinak chcípnu.

Po závodě jste poslal vzkaz haterům. Cítil jste z jejich strany nějaký tlak, že jste měl potřebu se vůči tomu nějak vymezit?

Ani ne. Já jsem jenom nevěděl, co mám říct, tak jsem si něco musel rychle vymyslet (směje se – pozn. red.). Ne, samozřejmě. Říkám vždycky, že čím více haterů, tím jste úspěšnější. Tak to prostě je. Někdo nesnese, že jste lepší než on. Kolem sebe slýchám v životě spoustu spekulací. To, že jsem zvládl tento víkend se všemi těmi věcmi, které jsem měl od středy, a neměl jsem prostor na soustředění, tak to jenom ukázalo – řeknu to znovu – jak jsem silný.

Jak to oslavíte?

Budu hodně oslavovat. Doufám, že stihnu první trénink v Assenu (směje se – pozn. red.).

Musel jsi se odpojit i od sociálních sítí? Říkáš, že toho bylo od středy hodně.

Ani ne. Samozřejmě jsem neprojížděl, kdo co dává, ale bavilo mě koukat na to, co vydávají lidé za vzkazy, o mně, ta atmosféra. Všechno jsem si to četl. Bylo to super.

Cítíte, že se nějakým způsobem blížíte k MotoGP?

To se musíte zeptat mého manažera. Je to můj sen, ale je mi to teď jedno. Já chci, aby mě život bavil tak, jako mě baví teď. Popravdě, radši budu jezdit vpředu v Moto2, než abych jezdil ve špatném týmu v MotoGP.

Foto: Martin Flousek/Allrounders